Historie obce Choryně
Málokterá obec se může pochlubit tak dlouhou dobou trvání jako Choryně. Její počátky sahají do doby z níž se dochovalo velmi málo písemných zpráv. První písemná zmínka o obci Choryně je listina olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131, jejíž vznik je nověji datován o desetiletí později. Podle této listiny náleželo v Choryni k majetku kostela sv. Václava v Olomouci 12 podluží. Spolu s ní se ve Zdíkově listině vzpomínají ještě vsi Sazany a Němetice. Na území Sazan bylo ve druhé polovině 13. století založeno nové město Kelč takže přestaly existovat a Němetice jsou v současnosti součásti Kelče. Historicky vzato je tedy Choryně nejstarší písemně doloženou obcí okresu Vsetín.
Název Choryně je odvozen od osobního jména Chor či Chora a tvar Choryně znamená tolik co Chorův majetek.
V souvislosti se založením lenních statků na majetku olomouckého biskupství udělil biskup Bruno ze Šaumburka roku 1263 Choryni v léno svému manu Mikulášovi. Rytíř Mikuláš obdržel Choryň “s činžovními dávkami, desátky, soudní pravomocí, lesy, mlýnem, zahradami, selskými dvorci, dvěma a půl lánu a s lesíkem v Miloticích”. Z držení tohoto majetku vyplývala Mikulášovi povinnost vypravit v případě války biskupovi dva válečné koně. Od založení hradu nad nynější obcí Podhradní Lhota ve druhé polovině 13. století se na držitele choryňského léna, podobně jako na ostatní many v kelečském obvodu, vztahovala povinnost vojenské služby na tomto hradě.
V roce 1307 léno Choryně patřilo třem synům prvního známého držitele Choryně – Janu, Mikulášovi a
Frankovi, kteří měli rozepře se svým lenním pánem biskupem Janem. K roku 1391 se vztahuje zpráva o
úmyslu vrchnosti vystavět v Choryni mlýn “s kolem vodním a strouhou” . Jednalo se asi o znovu
postavení mlýna, protože mlýn byl v Choryni už roku 1263. Rozsah léna Choryně se měnil, obvykle
byly však jeho součástí vsi Lhota u Choryně a Střítež či Střítežík. Roku 1403 se připomínají při
Choryni dokonce tři
Lhoty – Mikulášova, Drozdova a Juřina. Juřina Lhota je dnešní Juřinka,
ale kam umístit ostatní dvě Lhoty není už jistoty. Obec Střítež je roku 1325 součástí choryňského léna,
roku 1375 je uváděna jako samostatné léno. Ve 14. a 15. století patřila k choryňskému lénu jen část
této obce, zbylá část náležela k panství Lešná. V roce 1368 se ve Stříteži připomíná také kostel a
roku 1445 dokonce tvrz.
Roku 1445 se také v Choryni uvádí jako sídlo vrchnosti tvrz. Na rozdíl od Stříteže, kde se nad existencí tvrze vznášejí otazníky, tvrz v Choryni skutečně stála. Nechal ji vybudovat v letech 1435 – 1445 tehdejší držitel choryňského léna Jan Tlačisvět z Bystřice. Z této doby pravděpodobně také pochází znak rytířů z Bystřice umístěný na průčelí nynější zámecké brány.
V 13. až 15. století se střídali držitelé Choryně dosti často, roku 1480 se dostalo léno do držení pánů z Ledské a ti si jej udrželi až do roku 1620. Podle Choryně se začali příslušníci tohoto rodu psát Chorynští z Ledské.
V souvislosti s výběrem zemské dávky tzv. berně v roce 1517 se uvádí, že v Choryni , Lhotě a Střítežíku bylo celkem 33 osedlých a fojtem v Choryni byl jakýsi Toman. Pro srovnání Lešná měla tehdy pouhých 10 osedlých, Komárovice 16 a Kladeruby i s Němeticemi 17 osedlých.
V roce 1565 náležely k lénu rovněž rybníky založené někdy krátce před tímto datem. Roku 1573 byla tvrz za Adama Chorského z Ledské opravována nebo přestavována, o čemž svědčí rodový erb s jeleními parohy a letopočtem 1573 umístěný na nádvoří nynějšího zámku nad branou západního zámeckého křídla. A roku 1585 stál v Choryni také pivovar.
Když se biskupský man Stibor Chorynský z Ledské zúčastnil protihabsburského a protikatolického povstáni moravských stavů, byl mu jeho majetek po bělohorské porážce zabaven. Všechny zabavené věci z jeho domu v Hranicích měly být dopraveny biskupovi do Olomouce, ale do Olomouce dorazily jen dva povozy, třetí fůru ukořistili vzbouření Valaši. Stiborovi bylo zabaveno nejen movité jmění, ale také léno Choryně, které koupil od biskupa za 5000 zl. mor. Jan Severský z Kulířova a po něm roku 1639 Hynek Severský z Kulířova. V Choryni roku 1639 byla tvrz, dvůr, pivovar, šenk a mlýn s pilou. Kromě vsi Choryňské Lhoty tvořil součást léna ještě dvůr řečený Střítež, k němuž náležela krčma, chaloupky a dva rybníky. Jeden z nich ležel za choryňským mlýnem a druhý, řečený Rzový, se prostíral za střítežským dvorem. držitel léna měl také užívací práva k řece Bečvě, řece Juhyni, k potoku nad Choryňskou Lhotou a potoku Režskému. Připomínají se také louky choryňské, louky střítežské, sousedící s loukami lešenskými, les zvaný Hradiště a březina jménem Strašná.
Choryňský zámek měl být postaven roku 1573 za Václava z Ledské, ale ve skutečnosti byl obytný a správní objekt, ve kterém se zdržovala vrchnost ještě roku 1654 tvrzí. Tvořila ji dvouposchoďová budova. v tzv. vrchním stavení byla pouze jídelna a komora, ve druhém stavení, prvním poschodí, bylo pět pokojů a pět komor a ve spodním stavení, přízemí, byly tři pokoje, síň, pět komor, kuchyně, dvě spižírny a pekárna. v suterénu tvrze se nacházely sklepy, bohužel ve vinném sklepě se nacházelo pouze kvašené zelí. Pivovar, který stál naproti tvrze za potokem byl vybaven zařízením na sušení sladu a vaření piva. V roce 1654 náležel k lénu i mlýn, který byl značně sešlý a zcela zpustlá pila. Choryňský dvůr v blízkosti tvrze byl v této době spíše zbořeništěm a nacházelo se v něm jen 24 kusů hovězího dobytka, 21 vepřů a drůbež. zpustlý byl i dvůr Střítežík i rybník Rzový u tohoto dvora. Tak neutěšeně vypadala Choryně po smrti Hynka Severského z Kulířova.
Avšak novému majiteli léna Janu Kaltšmídovi z Eisenberka se podařilo ves znovu téměř obsadit. Život na lenních statcích olomouckého biskupství nebyl žádný med. Poddáni byli zcela oddáni libovůli lenních pánů. Např. choryňský poddaný Martin Kývala byl roku 1726 na pokyn Ferdinanda Otto Kaltšmída odsouzen k nuceným pracím na opevněních v Olomouci jen proto, že měl v úmyslu z panství utéci a že k tomu přemlouval i další poddané.
K z držitlů léna nechal tvrz v Choryni přestavět na zámek nevíme. Bylo to zřejmě za Kaltšmídů z Eisenberka ve druhé polovině 17. anebo v první polovině 18.století. V popise z roku 1761 je tento objekt uveden jako obytná bzudova, která byla postavená z kamene na jedno poschodí, obsahovala kuchyni, velký sál a deset pokojů. Uvnitř budovy bylo nádvoří obklopené pavlačí a vydlážděné kamenem. Zámek ještě v té době chránil vodní příkop, v němž se chovali kapři a štiky pro potřebu zámecké kuchyně. Přes příkop vedl zvedací most, před níž stála palírna, lázeň a haltéř neboli vrátnice. Pivovar už bal postaven z kamene, v němž se nacházel také byt pro sládka.
Roku 1763 byla na choryňském panství v obou vesnicích 392 obyvatel, z nichž se 309 živilo zemědělstvím a 35 řemeslem. Hodnota roboty na tomto panství pak činila 285 zl.. Ve srovnání se sousedním panstvím Hustopeče nad Bečvou bylo zatížení poddaných téměř dvojnásobné. Na panství Hustopeče činila hodnota roboty 285 zl. při počtu 601 osob živících se zemědělstvím.
Podle gruntovní knihy z roku 1820 bylo v Choryni 16 sedláků, sedm zahradníků, 23 domkařů usedlých na půdě poddanské a 22 domkařů usedlých na půdě panské. Kromě rolnických usedlostí byl v Choryni mlýn na říčce Juhyni, hospoda spojená s řeznictvím, panská kovárna a obecní pazderna.Mezi chalupníky se kromě toho uváděl švec, tkadlec a tesař.
V předvečer zániku feudalismu vznikl v obci spor mezi sedláky a zahradníky na straně jedné a domkaři na straně druhé o užívání obecních pastvin, kterému se dostalo názvu selská válka. Ve sporu šlo o to, že zahradníci a sedláci upírali právo domkařům pást jejich dobytek na obecním a domkáři kvůli tomu odmítali přispívat na obecní výdaje. Spor byl ukončen roku 1840 krajským úřadem přerovského kraje.
Počátkem 19. století byl choryňský zámek za Jana Forgáče přestavěn do dnešní podoby. Jan Forgáč, který držel Choryni do roku 1831, nechal vystavět zbylá dvě křídla zámecké budovy, dal zavést
vodní příkop kolem zámku a zrušit padací most. Někdy krátce po roce 1811 byl v kostele v Choryni ukryt poklad drobných mincí spolu s podkůvkami na boty a kapesními noži, který byl objeven roku 1970.
Školství v Choryni bylo původně jako kdekoliv jinde součásti církevní správy. V Kelči, do jejíž farnosti Choryně původně náležela se škola připomíná již roku 1429. V roce 1785 byla Choryně ustanovena samostatnou farností a záhy na to byl postaven kostel sv. Barbory ( 1790 ) a fara. Škola byla v Choryni již dříve. Nejstarší zpráva o vyučování v Choryni pochází z roku 1771, kdy byla prováděna visitace duchovní správy a školství. Těsně před ustanovením farnosti byl tu školním rektorem Augustin Slámečka, jenž vyučoval v obecní pastoušce a roku 1815 odešel do Branek. Už za jeho učitelování byla roku 1787 postavena nová jednotřídní školní budova. Školu zpočátku navštěvovalo 30 dětí, jejichž počet vzrostl do roku 1832 na 80. Roku 1817 nastoupil jako školní rektor Jakub Seidl.
V souvislosti s revolucí v Uhrách se neslavně vyznamenala meziříčská Národní garda, která v noci z 3. na 4. prosince 1848 v Choryni zajala eskadronu uherských husarů spěchajících na pomoc revoluci. Z této doby se dochovalo nejstarší známé vyobrazení choryňského dvora.
Zrušení feudálních panství v roce 1848 byla podkopány základy dosavadního systému feudální zprávy. V souvislosti s tím bylo zavedeno obecní zřízení. Od roku 1850 správu obce vykonával volený obecní výbor, který ze vého středu vybíral starostu a obecní zastupitelstvo. Prvním starostou Choryně zvoleným v květnu 1850 byl Martin Hadaš. On a spolu s ním další dva tvořili obecní představenstvo a dalších pět občanů obecní zastupitelstvo. Shůze zastupitelstva se konaly v panském šenku, a to až do roku 1907, kdy obec koupila pro umístění obecní kanceláře dům čp. 46.
Po zrušení poddanství a roboty zůstala obec nadále téměř čistě zemědělskou. Půda zůstala v rukou velkostatkářů a ti si najímali domkáře na práci na polích, za malý deputát nebo pronájem kousku půdy. Hlad a bída však nutila mnohé domkáře odcházet na sezónní zemědělské práce na Hanou.
V roce 1857 bylo v Choryni včetně kolonie Střítež 89 domů, v nichž žilo 520 obyvatel. Zemědělci byli téměř soběstační, a proto se v obci nesetkáváme s výraznějším podílem řemeslné výroby v obživě obyvatel. Pouze někteří domkaři si čas od času vypomáhali košikářstvím. Čož přetrvalo až do dnešní doby.
Posledními lenními pány v Choryni byli rytíři z Holle, kterým náležela v letech 1831 – 1871. Roku byly lenní svazky zrušeny a roku 1871 Jindřich rytíř z Holle prodal statek za 200 000 zl. olomouckým kanovníkům Robertu hr. Lichnovskému a Arthuru Koenigsbrunnovi. Od nich jej koupili kanovníci Emanuel hr. Poetting a Gustav hr. Belrupt, kteří statek r. 1882 postoupili za 182 000 zl. arcibiskupskému chlapeckému semináři v Kroměříži. Choryňský zámekbyl roku 1882 upraven jako klášter kongregace sester sv. Kříže, jež do Choryně povolal arcibiskup Fuerstenberg. Klášter měl vychovávat řeholní dorost, jehož posláním byla služba v dobročinných ústavech, domácnostech, nemocnicích a školách. V souvislosti s tím byla roku 1891 umístěna při klášteře 1. třída obecné školy, v níž sestry vyučovaly.
Stará škola postavená v roce 1787, byla vlhká a málo prostorná a obec proto postavilaroku 1884 novou obecní školu na místě bývalé panské palírny č. 52, kterou koupila za 550 zl. roku 1891 byla škola rozšířena na dvoutřídní, když k ní přibyl objekt při klášteře postavený pro první třídu. také tato budova trpěla vlhkostí a narůstajícímu počtu dětí nestačila. Roku 1927 obec koupila 40 arů ze zahrady usedlosti č. 15 a do 1. září 1928 na tomto pozemku postavila novou trojtřídní obecnou školu., která stojí doposud.
Výnosem z 12. 12. 1897 bylo povoleno zřízení poštovního úřadu v Choryni.
Roku 1902 byl v obci založen hasičský spolek.
Z doby před první světovou válkou si zaslouží pozornost pokusy o těžbu nerostů v Choryni. Už v letech 1874 až 1875 kopala na náklady majitele krásenských skláren S. Reicha uhlí na Stráži anglosaská společnost. Těžba se nevyplácela, a proto byla záhy zastavena. Dolování pak na pozemku Na drahách obnovila kutací společnost z Plzně, která používala jako hnací síly parních strojů. Když vrt dosáhl hloubky 500 m, došlo 4. 7. 1908 ke vznícení plynů, které se podařilo uhasit až po čtyřech dnech. Koncem října 1908 bylo vrtání zastaveno, když dosáhlo hloubky 625 m.
Velké útrapy přinášely Choryni jako každé zemědělské vesnici živelné pohromy, povodně, požáry. Roku 1880 se rozvodnil potok Pastevník. Voda vnikla do kostela, ve škole zničila všechny obecní spisy a sebrala krávu i s korytem. Velká povodeň se opakovala roku 1891. V roce 1895 rozvodněná Juhyně protrhla mlýnský náhon a zaplavila pozemky Na drahách. Po několikadenních deštích 30. července 1897 Bečva a Juhyně vystoupily z břehů a zaplavily půl vesnice. Podobná povodeň se opakovala 15. – 19. června 1902, kdy bylo na několik dnů přerušeno spojení s Valašským Meziříčím. Dne 6. září se neočekávaně rozvodnila Juhyně a obyvatelé se museli zachraňovat na střechách a stromech. V krátké době se povodeň na Juhyni opakovala znovu, 20. května 1911, kdy voda dosahovala ve staveních až 1 m.
V dobré paměti mají obyvatelé této vesnice povodeň ze začátku července 1997, kdy voda pohltila půl obce a zcela ji odřízla od civilizovaného světa.
V noci z 3. Na 4. Července 1914 oznamoval neradostnou novinu obecní bubeník, vypuknutí první světové války. Na domech se objevily mobilizační vyhlášky a už 4. Července odjíždělo prvních 40 záložníků a zeměbranců ke svým jednotkám. V obci se objevovali rekvizitoři, kteří zabavovali pro válečné účely potraviny i proviant. Jak se válka protahovala rostly ceny životních potřeba také jejich nedostatek. Nejtrpčí však byly zprávy o lidských obětech. Ze 107 mužů, kteří byli z Choryně odvedeni, aby sloužili válečným zájmům rakousko-uherského mocnářství, jich 7 padlo.
Kromě dobrovolného hasičského spolku, který vznikl v roce 1902, byla v obci roku 1919 založena místní jednota Sokola a rok později také jednota Orla.
V letech 1927 – 1928 byla Choryně napojena na rozvodnou síť Středomoravských elektráren se sídlem v Přerově. Celková výše nákladů byla 154 668 Kčs.
Po Mnichovské dohodě v září 1938 a zabrání Novojičínska k Sudetské župě, ležela Choryně téměř na hranici okleštěného území Moravy s Německem. Vzhledem k poloze Choryně zůstala obec poněkud stranou od oblasti působení partyzánů. Přesto se partyzáni tu a tam v Choryni zastavovali. Šlo zejména o příslušníky partyzánské brigády Jana Žižky – oddílu Petra Moskalenka, který měl sídlo na Oznici. Dne 16.prosince 1944 zavítali partyzáni ve snaze získat zbraně do dvou bytů protektorátních četníků a 2.ledna 1945 došlo na katastru obce k výbuchu na trati Hranice – Valašské Meziříčí. Při přepadení četnické stanice 23.března 1945 byl jedním z četníků zastřelen 19ti letý partyzán Jan Hudeček z Bochoře u Přerova. Jeho tragickou smrt připomíná pamětní deska naproti hostinci před nímž byl zastřelen. Pomoc partyzánům neposkytovali nejen chorynští občané, v choryňském klášteře nalezl úkryt a pomoc František Skýpala zraněný při předčasném výbuchu nálože ve Smolkově domě ve Lhotce nad Bečvou dne 18.dubna 1945.V dubnu 1945 byly až do Choryně slyšet ozvěny bojů o Ostravu a večer se na obloze objevovaly záblesky ohňů. V prvních květnových dnech se ve mlýně ubytoval destrukční oddíl SS a na zámku mělo sídlo vedení jedné z německých divizí. 6.května se daly německé jednotky na ústup a ještě večer stačili nacisté vyhodit most přes řeku Bečvu. Kolem půlnoci z 6. na 7.května odešli z obce poslední němečtí vojáci a obec se ocitla na území nikoho. Kolem osmé hodiny ranní přešel provizorně opravený most první voják Rudé armády. Přestože se německé dělostřelectvo pokusilo z postavení u Kladerub opravě mostu zabránit, byly práce rychle ukončeny a jednotky Rudé armády mohly pronásledovat nepřítele. V ranních hodinách 7.května 1945 byla Choryně svobodná.
Období socializace vesnice nebudu nijak rozvádět.
Po únoru 1948 byl klášter sester sv. Kříže zrušen a nahrazen Domovem odpočinku Charity pro ženy. Fungující JZD bylo ustanoveno až 7.května 1957. I tak se mu moc nedařilo. Stavební rozvoj v obci negativně ovlivnilo rozhodnutí o výstavbě vodního díla Hustopeče nad Bečvou. Byla vydána stavební uzávěra na území v zátopovém pásmu. Dokonce se uvažovalo o celém zrušení vesnice. Z vydobytků socialismu je vhodné ještě jmenovat výstavbu dvou autobusových čekáren v druhé polovině 60tých let, ty stojí dodnes, zřízení nové ulice směrem ke hřbitovu a vybudování prodejny Jednoty v roce 1970. V roce 1971 byla postavena lávka přes Juhyni a tím se spojila část Na kopci se zbytkem vesnice, položen živičný koberec na průjezdu obcí (1973), provedena kanalizace v nové části obce, generální oprava školy, kinosálu a elektrického vedení. V akci Z byla postavena nová budova MNV a požární zbrojnice jež byla slavnostně otevřena 20.června 1975. V roce 1978 bylo vybudováno ústřední topení ve škole.
Největší akcí Z bylo vybudování domu služeb k 850. výročí trvání obce.
